5 nejdůležitějších věcí, které Vás naučí mateřství

Mateřství vnímám jako jedno z největších transformačních období v životě ženy. Přichází s ním zdarma neuvěřitelná duchovní škola. Některé toho využijí a posunou se o obrovský krok vpřed, některé nejsou studijní typy, avšak i přesto, stát se matkou změní život každé z nás.

Když vstoupí dítě do Vašeho života, většinou Vám ho obrátí vzhůru nohama. Najednou zjistíte, že na své potřeby zapomínáte a běháte jen kolem toho malého tvorečka. Často se mi stávalo, že jsem se v tom kolotoči zapomněla najíst. Čas najednou dostává jiný rozměr. Má dcera za chvíli oslaví 3. narozeniny. Tak neuvěřitelně rychle to uteklo.  

Vzpomínky a s nimi spojený sentiment mě přivádí k následujícímu zamyšlení. Jak moc mě tyto 3 roky života změnily? Kam jsem se ve svém myšlení díky tomu posunula? Co jsem se naučila? Níže uvádím pět nejdůležitějších uvědomění, které mi moje malá princezna zatím přinesla:

1. TĚLO JE NAPROSTO DOKONALÉ - tohle pro mě v těhotenství bylo naprosto fascinující zjištění. Aniž bych k tomu nějak přispěla, moje tělo se samo postaralo, aby v něm vyrostl naprosto dokonalý nový člověk. Naučila jsem se tak svému tělu bezmezně důvěřovat. A milovat ho přesně takové, jaké je. Je fakt jedno jestli máte o pár kilo víc, příliš velký nos nebo malá prsa. To jsou opravdu banality. Pokud začnete své tělo milovat takové jaké je a podle toho se k němu i chovat, tato vyrovnanost se odrazí i na vašem vzhledu. Svému tělu jsem vděčná, za to co dokázalo a proto se snažím mu dopřávat dostatek pohybu, odpočinku i kvalitní stravy a péče. 
2. KAŽDÝ SE RODÍ JAKO ČISTÝ NEPOPSANÝ LIST - dítě přijde na svět jako čistá duše, která potřebuje spoustu lásky. Toto zjištění mi pomohlo více se vcítit do ostatních lidí. Každý byl to nevinné miminko. To, jaký je, z něj z velké části utvořilo to, jak se k němu doma chovali. Pokud se člověku v dětství nedostávalo lásky, může pro něj být těžší dávat sám lásku druhým. Všichni děláme to nejlepší co umíme, abychom byli šťastní. Vycházíme přitom ze svých naučených programů a zkušeností. Proto nikomu nemám nic za zlé a neberu si věci příliš osobně.
3. DÍTĚ JE NEJVĚTŠÍ UČITEL - tak tohle bylo největší překvapení. Tak nějak si myslíte, že když budete mít děti, musíte je všechno naučit. To nejdůležitější však děti instiktinvě umí a tím, že je budeme pozorovat se toho spoustu naopak naučíme my. Mají křišťálovou intuici. Dělají to, co je baví a dokážou se skvěle napojit na tzv. flow (proudění, u činností, u kterých ztrácíte pojem o čase, prostě se do nich tak zažerete. V těchto činnostech je Váš talent). Děti nám také nastavují dokonalé zrcadlo, takže se toho spoustu naučíme i sami o sobě. Ventilují Vaše potlačené emoce. Opravdu, zkuste své děti více vnímat.
4. DÍTĚ JE DAR I ZODPOVĚDNOST - Věřím, že si duše sama vybírá kde a komu se narodí (podle toho, co se potřebuje naučit). Přijmuli jste obrovský dar a zároveň zodpovědnost, předat mu to nejlepší z vás. Někoho tato zodpovědnost může děsit, říkat si, zda dělá vše správně a bát se, aby něco nepokazil. Důležité je řídit se hlavně svým srdcem. Dítě by mělo vědět, že každý má nejen silné, ale i své slabé stránky, které jsou jeho součástí. Jak si ten malý tvor, kterého jste nosili pod srdcem, bude jednou v životě vést je z velké části i na Vás. To, jak si bude vážit sám sebe, jak bude respektovat ostatní, jak bude umět milovat - to vše okoukává v první řadě od rodičů.  Máme tedy obrovský podíl na tom, jaká osobnost z našeho dítěte vyroste. Přitom je však potřeba nechat dítě rozvíjet jeho vlastním směrem a ne ho cpát do našich nesplněných snů. Doprovázejte ho na jeho cestě a poskytujte podporu a láskyplnou náruč, když bude potřeba. Neurčujte mu však směr, samo ho zná nejlépe.
5. PLNÁ POZORNOST - dítě Vám dokáže dát i velkou lekci v zenovém učení žit v přítomném okamžiku - "teď a tady". Umí se v každé situaci plně soustředit jen na ten daný moment. Zatímco my dokážeme dělat tři věci najednou a u toho nad čtvrtou přemýšlet, dítě se věnuje plně jen té jedné. Zkuste při hře s dítětem občas na chvíli vypnout a věnovat se pouze hře.

Další obrovské lekce osobního rozvoje mi přinesl odchod otce dcery od nás a s tím spojený "boj" o nastavení předtím absolutně nepředstavitelného modelu výchovy. Snad jsme to ustály k co největší spokojenosti dítěte, avšak nebylo to vždy jednoduché. Byl to především boj s vlastním a protějškovým egem. Vyšla jsem z toho bohatší o více vědomostí než z vysoké školy. Nyní spolupracujeme a snažíme se být co nejlepšími rodiči. Spousta výzev nás však na této cestě ještě čeká. Toto téma však vydá na samostatný článek, tak zase třeba příště. :)

Budu ráda, když mi napíšete své vlastní postřehy. Co vše příchod nového člena rodiny naučil Vás? Je něco, co Vás překvapilo, nebo jste si uvědomili vy?  :)